» Historie » Levý Hradec

O Levém Hradci se toho moc neví a s pověstmi je to ještě horší. Chtěla jsem si ulehčit práci a našla jsem jen odkaz na Luckou válku. Tak přišla na pořad zase Velká kniha pověstí z českých hradů a zámků. Luckou válku jsem stáhla z webu.

 Levý Hradec

Po něm nic nezbylo, jen kostel a ještě né původní, který byl i znakem Českého státu.Levý Hradec bylo hradiště založené Čechy as 7 století. V 9 století se stal prvním sídlem historicky známého knížete Bořivoje, který se svou manželkou Ludmilou přijal od věrozvěsta Metoděje křest na Moravě. Po jeho návratu z Moravy se proti němu postavila značná část českého kmene a on musel hledat znovu útočiště na Moravě. Po čase se vrátil, převzal moc a na Levém Hradci vystavěl první křesťanský kostel roku 884.

Byla to rotunda zasvěcená sv. Klimentovi, později ve 13 století k ní byl přistavěn presbytář a k němu po zboření původní rotundy v roce 1684 zbudován jednolodní kostel.

Malby objevil pražský instalatér Karel Vlháček. Byl milovníkem staré Prahy a tedy i levého Hradce a s ním knížete Bořivoje. Kdesi se dočetl, že v kostele na Levém hradci se skrívají malby čtyř světců Když se v roce 1940 začal kostel opravovat dal si tu práci a opatrně seškrabával zdi kousek po kousku až narazali na něco co nebylo bílé ani šedé. Když si byl jistý, že se jedná o malbu, přived do presbytáře archeologa. Tak byla odkryta za pomocí odborníku malba čtyř světců, Jeronýma, Ambrože,Řehoře a Augustina, namalovaných na koncí 13 století a zabílené v 18 století.

O vzkříšení Levého Hradce se zasloužilo několik lidí, kteří založily Matici Levohradskou. V čele stál lékař, jednatelem byl strojvůdce, členy byli řemeslníci a jeden obchodník se smíšeným zbožím v Žalově, jak se tehdy říkalo hokynář, Karel Chloupecký, který se sem vrátil z Ameriky, tak chudý joko když do Ameriky odjížděl. Byl také členem Matice, která vymohla opravu kostela a archeologický výzkum. Díky těmto lidem byl v roce 1956 Levý Hradec prohlášen za archeologickou rezevaci.

Kosmas o Levém Hradci

I. O lucké válce

...Nepokládali jsme však za zbytečné do tohoto našeho díla na tomto místě vložiti stručné vylíčení toho, čeho jsme se z pověsti doslechli o bitvě, svedené dávno před tím [tj. před pokřtením Bořivoje] za času knížete Neklana na poli zvaném Tursko, mezi Čechy a Lučany, jimž v dnešní době podle hradu Žatce říkáme Žatčané. Od čeho však je ten lid nazýván od starodávna Lučané, nechceme pominouti mlčením. Ono území totiž se dělí na pět krajin podle jejich polohy. První krajina leží při potoce řečeném Hutná, druhá na obou straných řeky Uzky, třetí se rozkládá v obvodu bystřiny Březnice, čtvrtá, jež slove i Lesní, leží v podkrají řeky Mže [tj. Berounky] a pátá, uprostřed, slove Lúka, překrásná na pohled a bohatá výnosem, velmi úrodná na osení a oplývající lukami, odkudž nabyla i svého jména. A poněvadž byla tato krajina nejdříve, dávno ještě před založením hradu Žatce, obydlena lidmi, právem se její obyvatelé nazývali po své krajině Lučané.

Nad nimi vládl kníže Vlastislav, muž bojovný, v boji statečný a v svých záměrech nadmíru lstivý; a mohl dobře slouti v bitvách šťastným, kdyby ho nebyl poslední osud zkrušil nešťastným koncem. Neb již dříve vedl často proti Čechům boje, a maje v nich štěstí i přízeň bohů, vždy nabyl vrchu; vtrhnuv do jejich země, častokrát ji krutě poplenil vražděním, pálením a loupením a ztenčil dokonce počet náčelníků lidu svými posádkami do té míry, že jsouce zavřeni v malém hrádku, jenž slove Levý Hradec, báli se vtrhnutí nepřátel do hrádku. On vystavěl hrad, jejž podle svého jména nazval Vlastislav, mezi dvěma vrchy, Medvězí a Připkem, na pomezí dvou krajů, bílinského a litoměřického, a vsadil do něho zlé lidi, aby činili úklady lidu obou těchto krajů proto, že stáli na straně Čechů...

II. O volbě biskupa Vojtěcha

... Potom biskup Dětmar světil kostely, od věřících na mnohých místech k slávě Boží vystavěné, a pokřtiv přemnoho lidu pohanského, činil jej Kristu věrným. A po nemnohých dnech, totiž dne 2. ledna roku od narození Páně 969 [správně 981], byv vyproštěn z pout tělesných, hřivnu sobě svěřenou navrátil Kristu stonásobnou.

Zatím již se vrátil z tábora filosofie, v němž sloužil deset let nebo více, výtečný hrdina, jménem Vojtěch, svěcením teprve podjáhen, a přivezl s sebou nemalé množství knih. Ten jako útlý beránek mezi ovečkami, truchlícími pro smrt svého pastýře, pilně konal pohřební obřady, a trvaje ve dne i v noci na modlitbách, poroučel jimi a též štědrými almužnami duši společného otce duchovního Bohu. Kníže Boleslav a jeho nejlepší muži vidouce, jak je v dobrých skutcích zbožný, a majíce naději, že bude budoucně ještě zbožnější, z vnuknutí milosti Ducha svatého uchopili jinocha, ač se tomu velmi bránil, a přivedše ho do shromáždění, pravili: "Chtěj nechtěj, naším biskupem budeš a byť nerad, pražskými biskupem slouti budeš. Tvá urozenost, tvé mravy a skutky nejlépe se shodují s velepastýřským důstojenstvím
TYS NÁM OD VRCHU HLAVY AŽ VESPOD PO PATY ZNÁMÝ.
Ty dobře znáš nám otvírati cestu, kudy se chodí do nebeské vlasti. Tvých rozkazů je nám nezbytně potřebí, abychom mohli a také chtěli jich poslouchati. Tebe všechno duchovenstvo za hodného, tebe veškerý lid provolává za schopného k biskupství." Tato volba se stala nedaleko od hradu Prahy na hradě Levém Hradci 19. února téhož roku, kdy zemřel biskup Dětmar....

 

Zlatá kvočna

Okolo Levého Hradce se rozkládaly posvátné háje, které byly zasvěceny bohyni Moraně.Pod nimi ležely osady Podmoráň a Žalov, kam Čechové pohřbívali své mrtvé.Pohřební obřady pořádali kněží, žrecové,usazeni na dvoře knížecím.

Když chtěl kníže něco podniknout šel se poradit k žrecům. Žrecové vyslechli žádost a odebrali pod starou košatou lípu na nádvoří. Položili jí otázku a čekali, až jim dá lípa na ní odpověď. Větve stromu se rozkývaly a zašuměli. Žreci podle jejich šelestění skládali co jim lípa odpověděla. Když se věštba nezdařila, kněži to zdůvodňovali tím, že se bohové rozněvali a bylo třeba jim přinést oběti. Aby odvrátili hněv, obětovali jim zvířata i plodiny země na obětišti, které bylo nedaleko lípy.

Největší úctě se těšila na Levém Hradci zlatá kvočna s dvanácti kuřaty, kterou podle pověsti přivezli praotcové s původní vlasti. Chovaná byla v chrámě, kde jí střežily žreci dnem i nocí. Když vočna zakvokala radostně měli přijít dobré časy, ale když naopak kvokala smutně, tak její kvokání věstilo příchod zlích časů, neštěstí, nemoci a smrti.

Po staletí lidé zychovávali staré pohanské zvyky. Až po nástupu Bořivoje se měl nad pohanskou vírou stáhnout černý mrak. Přestává úcta k modlám a začínají pochybnosti o moci žreců. Do Čech

přichází ze sousedních zemí křesťanští kněží a začínájí hlásat slovo boží.

Kníže Bořivoj se ženou Ludmilou se odebrali na Moravu, kde z rukou Metoděje přijali křest.

Zpět se vrátil s knězem Kaichem. Po návratu ho lid vítal a klaněl se mu. Jen žreči, kteří již dříve vykopali vedle hluboké studny jámu, stáli opodál a kabonili své obličeje. Až najednou vystoupil z hloučku nejstarší žrec, roztrhl si své roucho, se slovy,, Běda vám, třikrát běda.Odcizili jste se víře svých otců, opustily jste staré, dobré Bohy, kteří vaše předky přivedli do této země. Nejste hodni zvát se jejich potomky, hledět na památky po nich, na zlatou kvočnu a její kuřata. Opustila vás jako jste opustili vy jí.“Když slova dozněla vhodil kvočnu do hluboké jámy a žreci jí hned zasypali.

Lidé zůstali ochromeni, ale kněz Kaich vystoupil na vyvvýšené místo a začal kázat o jediném Bohu, Ježíší Kristu a vykoupení. Lidé mu uvěřili a dávali se hromadně pokřtít.

akimoro | 17.01.2015 12:28
1

Dotaz

Jarda | 17.01.2015 20:21
Kdo byli žrecové? Zlatá kvočna je záhadou. Byla vyrobena ze zlata, nebo byla živá když kvokala a snášela? Kdyby ji Čechové přinesli ze staré vlasti, tak by se musela dožít cca třech staletí, běžná slepice žije tak 5 let, když náhodou nemá nikdo chuť na polévku, mimochodem, víte, že praotec Čech byl Jugoslávec?
ODKAZ:
2

1: Žrecové

zorka | 17.01.2015 22:33
To byli důchovní slovanských pohanů. Jako druidi u keltů.
ODKAZ:
3

2: Díky,

4

2:

akimoro | 18.01.2015 10:16
To máš pravdu, že byli žreci duchovní, neboli kněží.Kněz rovná se duchovní kazatel, prostředník mezi Bohy a lidmi.
ODKAZ:
5

3:

akimoro | 25.01.2015 18:26
Járo teď jsem si všimla, že jsi se ptal na slepici. Já znám slepice co snáší vejce k jídlu, s těmi zlatými nemám zkušenost. Ale ty jako historik, či lépe hledač artefaktů,bys mohl o zlatých slepicích vědět víc. Já jsem ten konzumní typ,co jde do talíře tomu rozumím, duchovno přenechávám povolanějším.
ODKAZ:
6

5: Slepice a duchovno?

Jarda | 25.01.2015 19:09
To snad nejde k sobě ani ve zlaté podobě, já nevím, já jsem nikdy nic zlatého nenašel, ani vejce, jenom vím, kde občas snášejí naše slepice.
ODKAZ:
PŘIHLÁSIT SE || ZAREGISTROVAT SE (host)
© Miloslav Design 2013-2015
60K