» Turistika » Na cestách s kolem

Kolo a já

S trochou nadsázky se dá říci, že jsem uměla jezdit na kole dřív než chodit. Jezdím na kole od dětství, v létě v zimě, do práce z práce i na dovolené. Na první pohled všední prohlášení skrývá velké množství různých zážitků, veselých, dramatických, úžasných setkávání s přírodou a jinými kolaři. Dá se říci, že jsem na kole závislá. Ovšem nepatřím k cyklistům, kteří nasednou na kolo a vypálí, aby najeli co nejvíce kilometrů. Opak je pravdou. Patřím mezi cyklisty vytrvalce a vyznavače pomalé jízdy. Není nic krásnějšího než z kola pozorovat okolní krajinu. Ráno vychutnat svítání slunce, které stoupá nad obzor, večer pozorovat červánky slunce zapadajícího, při letních cestách vnímat sálavý žár i osvěžující déšť. Kopce pro mne nejsou výzvou k vyšlapání nýbrž možností odpočinku při pěším výstupu. Důležité je pro mne dosáhnout stanoveného cíle.

K jízdě na kole patří i pády ať zaviněné či nezaviněné. Pátrajíce v paměti vybavují se mi jen dva. První ještě v dětství s následným omdlením i ručním poučením, že se nemám motat mezi koňskými potahy a druhý? Na přelomu podzimu a zimy jednoho večera při cestě ze zaměstnání kdy se vytvořilo náledí, které na asfaltce až tak vidět nebylo, ale při vjezdu na silniční kostky se projevilo v plné síle. Jak jsem se ocitla v příkopě, vlastně ocitly, jsem ani nestačila postřehnout. Různých kolizí na sněhu nebo náledí či soupeření s protivětrem bylo mnoho, ale ač je to k nevíře, žádné pádem nekončily. Snad při mně stál skřítek Kolečko, dobrý duch všech cyklistů. Nevěříte? Jen zapátrejte v paměti a vzpomeňte si, kolikrát se vám na cestách podařilo vyřešit situace, které se zdály být neřešitelné?!

Ovšem nepatřím ani mezi cyklisty, kteří si umí svá kola opravovat, a to bývá problém. Najít ochotné a šikovné opraváře hlavně na cestách obnáší pevné nervy a štěstí na dobré lidi. Přes všechny nesnáze zaviněné mojí nešikovností mě jízda na kole baví. A nějaké drobnosti, že ať jedete kamkoli, je to vždy proti větru, že za chybějící součásti výbavy můžete vždycky vy, a podobně nás cyklisty nerozhází. Dovolené na kole se máloco vyrovná, i když nějaké mouchy by se našly. Mapy! Jezdíce po cyklostezkách neobejdeme se bez nich. Nevím jak vy, ale také máte pocit, že se nikdy neshodují s realitou? Kde má být podle mapy odbočka, není nic. A když na ní narazíte po několika desítkách metrů, zjistíte, že na mapě zakreslená není a dovede vás úplně někam jinam, než potřebujete. Zkoušíte se zorientovat podle hlavních bodů – železnice, potoka, kostela, hranice lesa. Výsledek? Kde měl být potok, vede železnice. Kde má být benzinová pumpa, stojí kostel. Začínáte mít dojem, že dobrý skřítek Kolečko je poněkud škodolibý? Souhlasím. Když se konečně vzdáte a zeptáte se jediného člověka, kterého potkáte, je to zaručeně cizinec. Pokud souhrou náhod narazíte přece jen na místního člověka, vysvětlí vám cestu tak, že stejně ničemu nerozumíte. Jenže přesně v okamžiku kdy definitivně zabloudíte, se vám to začne líbit, neboť většinou objevíte příjemnou hospůdku či příjemné místečko, které byste a mapou zaručeně minuli. A přesně v tom okamžiku byste putování na kole nevyměnili za žádné jiné. Kdo jednou okusil pohled na přírodní scenérie ze sedla kola, zůstává mu věrný i přes občasnou nepřízeň počasí. Také to tak máte?!

Ať tak či onak přejme si navzájem hodně společně našlapaných kilometrů, příjemné zážitky z jízd a váhajícím zda jet či nejet neváhejte a zkuste. Litovat nebudete.

 

knihomilka | 05.09.2013 19:50
1

Kola

zorka | 05.09.2013 21:37
Je to tady pomalu na klub kolařů, všechny vás obdivuji. Tedy nevím, jestli ostatní kolařky ze šedesátky jsou mezi námi. Teď je vůbec cyklistický boom.Sama jsem taky ráda jezdila jako mladá, i do práce. To se nemuselo přes město, z aut jsem měla více než respekt. Byla to naprostá rovinka, tak jsem si užívala. Tady, kde bydlím teď, je samý kopec a cyklistů tu moc nebylo. Ten, kdo na kole jezdil, tak ho nejdříve na ten kopec vytlačil. Jak se teď situace změnila! Kola do kopečka snad sama jezdí, co je tu cyklistů a těch cyklostezek! Jen mi vadí, že vedou i po cestách, kde chodí lidé a přitom zvonky nemají, jedou tiše a jsou dost nebezpeční, jak sviští z kopečka. Ale tu jízdu jim závidím.
2

Kolo

Marie | 06.09.2013 07:27
I já jezdím na kole ráda. Jenže u nás je to taky samý kopec. Tak jezdím alespoň dolů a kousek po rovince a do kopce se o kolo opírám. Dech už nestačí a kolena bolí...
Uvažuji o kolu s aku baterii. Máte s tím někdo zkušenosti. Poraďte. Marie
3

foto kola

Růžena | 06.09.2013 09:02
Moc pěkný snímek.Já a kolo -od dětství jsem jezdila až do 48 let pak operace a konec dělá mi potíže sedět delší dobu na čemkoliv a na sedadle kola to už vůbec nepřipadá v úvahu.Tak se aspoň na něj chodím koukat jak tam stojí v drvárníku opuštěné napospas pavoukům. Tak vám všem kdo rádi na kole jezdíte moc přeji aby vám to šlapalo!!!!
4

Nemáme MHD

Helena | 06.09.2013 18:21
My v Bohumíně nemáme MHD, takže se všude musíš dostat na kole. A protože je tu i dost velká komunita, která si na kolo sama nevydělá, ale jezdit chce, tak se kola hodně kradou. Já pozbyla dvě. Teď mám třetí - podobné tomu na fotce :-). Důkladně ho uzamknu zámkem s hodně hrubým lanem ke stojanu a když už ho nemůžou ukrást, vezmou mi světlo, gelový potah ze sedadla, reflexní pásek...tak to zase dokoupím a jezdím dál. A jedna veselá příhoda, co jsem zažila jednou v noci. Při jízdě na kole se mi do řetězu namotala nohavice. Poskakovala jsem po jedné noze a cloumala kolem dopředu a dozadu. K vysvobození kalhot bych potřebovala obě ruce, ale jednou jsem musela držet kolo a druhou jsem si na inkriminované místo svítila blikačkou. Náhle jsem při svitu měsíce zahlédla po chodníku kráčející postavu a zoufale jsem škemrala po kolemjdoucí paní, jestli by mi nepomohla. Nevím, jak si to vysvětlila ona oslovená, ale odsekla, ať si dělám srandičky z někoho jiného a než jsem jí stačila v té tmě vysvětlit, oč tu běží, byla tatam. Zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Jedinou záchranou mohlo být svléknutí kalhot, čímž bych osvobodila tělo, a pak se mi snad podaří uvolnit i zakousnutou nohavici. Při tomto velice krkolomném manévru jsem se za chvíli válela na zemi i s kolem. Pomaličku jsem se, coby zmítající žížala, na té prašné opuštěné komunikaci vysvlékla jak had z kůže. V poslední fázi pak, v podřepu, jak chytrá horákyně, ani oblečená, ani neoblečená, se svítilnou v zubech, točila pedajlí a pokoušela se vytočit kalhoty z ozubí... Po čase, který se zdál nekonečný, jsem konečně nohavici uvolnila, navlékla se zpátky do kalhot a pokračovala v jízdě.
5

Kolo

Hanka | 06.09.2013 19:36
I já jezdím na kole od dětství.Své první velké kolo jsem dostala k 1O.narozeninám a zdálo se,že ho budu mít na doživotí.Kolo je obrovský pomocník,člověk není závislý na nějaké dopravě,nemusí sledovat čas,aby mu něco neujelo.Občas jsem na kole přijela i do práce,kam jsem neměla sice moc daleko,ale někdy to bylo nutné.Jednou mi kolegyně navrhla,zda bych si nechtěla koupit něco nového,modernějšího.Já při pohledu na svého TOURISTa prohlásila,že nikdy!!!!Je to "starožitnost",kterou mi aspoň nikdo neukradne!Ó,jak já se mýlila.V době,kdy nám kdysi něco v našem věžáku opravovali,byla kolovna plná mateiálu a my si museli dávat kola,kam jsme uznali za vhodné.No,kam???Přece do sklepa.Ne do sklepních kójí,ty jsou malé,ale před ni.Kolo jsem denně řádně zamkla a byla spokojena.Až jednoho rána byla změna.Spěchám pro kolo a ono nikde.A nejenom moje,ale i manželovo!!!!Nahlásila jsem kráděž,mou starožitnost řádně oplakala a k radosti mých pracovních kolegyň si koupila nové.No,od té doby nám jich(řádně zamčených) ze zamčeného baráku a zamčené kolovny ukradli asi 12.Možná,že i víc.Ale bez kola,jak psala Helenka,se u nás opravdu dost dobře nedá žít. Takže jsme nakonec rádi,že máme v městečku aspoň pár prodejen s koly.
6

Kolo

bohca3 | 10.09.2013 09:10
Mám na chalupě. Ve měste bych na něm nevyjela, přecpané silnice, křižovatky, takže než se dostanete na cyklistické stezky, tak by mě srazili do škarpy ty blázni co pořád chvátají.Na chalupě jedu na poštu pro noviny, do obchodu a někdy z holkama do lesů a luk kolem nás. Asi 2 x jsem vyrazila i do Slavonic 9 km, pro kvasnice.Raději chodím pěšky, prohlížím si co kde roste, co kde kvete, jak zručí potůčky.To jsem ale romantička.
7

Kolo

Zoja | 10.09.2013 12:09
Tak to jsi mě překvapila, snad se někdy vypravíš k nám do Pošumaví a kolo tady provětráme spolu. Jsou tu sice trochu kopečky, ale ty se dají vytlačit :-). Pokud je nás tu kolařek víc, můžeme zorganizovat i společnou dovču.
8

Jůůů, společná dovča s kolem?

Helena | 10.09.2013 13:12
To zní lákavě - ale to bych asi neudýchala, já ujedu maximálně 10-15 kilásků. Loni jsem jela otevírání cyklostezky z Karviné do Bohumína - 31 kilometrů, do toho pršelo, no to jsem byla blízko totálního vyčerpání
9

8: Kolo

Zoja | 10.09.2013 13:53
Ono až zhubneš, tak se ti bude dýchat o hodně lépe. Každé kilčo je znát. Jak pokračuješ? Držím palce. A nemusely (i) bychom to přehánět. Taky se tady dá popojet vlakem i s kolem nebo cyklobusem. Ale na vlak je to těch tvých 10 :-)
10

7: Kolo

knihomilka | 10.09.2013 14:27
Zajímavý nápad, ale pro cestu s kolem dopravou je Šumava příliš daleko.
11

10: Jsem pro v krajině-rovině

Inka | 10.09.2013 15:34
Já taky ujedu už jen tak 15 km, ale u Třeboně, tam se jezdí..Ani Slavonice nejsou marné. Ovšem Zoji trasy bych nezvládla.Do kopce slezu,přehazovačka na 1, jdu pešo.
12

Se senior klubem dnes kolmo

13

12: Heli,

Hanka | 11.09.2013 00:36
díky.Jsi rychlejší.Ano,již tradičně se naši senioři vypravili na kolový výlet.Cesta většinou po nové cyklostezce měřila jedním směrem 8 km.Takže nim moc daleko,ale taky ne zrovna blízko.Pro seniory,kteří jezdí na kole třeba jen svátečně,to bylo tak akorát.Na místě, v útulné zahradní restauraci jsme si dali smažené tvarůžky nebo bramborák a k tomu něco na zapití.Pěkně jsme poseděli,popovídali si spolu a spokojeně odjeli domů. Nadšeni tím,že dnešní odpoledne nebylo zbytečné.
PŘIHLÁSIT SE || ZAREGISTROVAT SE (host)
© Miloslav Design 2013-2015
60K