» Historie » Cheb

Cheb

Místo nad ohbím Ohře je zřícenina hradiště z 5 a 6 století. V 9 století tu sídlili lidé slovanského kmene Chebanů.

V roce 1933 archeologové potvrdili, že bylo hradiště přestavěné v 10 století. Byl to důkaz důležitosti místa. Setkávaly se tu tři obchodní stezky. I později se potvrdila důležitost Chebu a tak tu byl postaven hrad. Později byl rozšířen a mohutnost hradu dokládají i zbytky zříceny. Tou se Cheb stal po požáru v roce 1743.

Ve své minulosti byl královským sídlem Přemysla Otakara II, později císařským sídlem Fridricha Barbarossy. A v dáné době knížat Vohburků byl středem germanizace kraje. Ve třicetileté válce, v únoru 1643, měl být útočištěm Albrechta z Valdštejna před nepřátelstvím Fridricha II. Ale dřív než se Albrecht dovolala ochrany z ciziny, byl v junkerském domě zavražděn a s ním jeho generálové Erdman Trčka a Vilém Kinský, ti byli zabiti na hradě. Touto události se heb proslavil až do dnešních dní.

V Chebu byl ještě jeden hrad, který stál proti starému a vystavěl ho Václav II, aby ho lépe chránil a ovládal po řece. Z tohoto hradu nic nezůstalo i když v 19 století stála jedna věž, která se užívala jako rozhledna. Denes není po hradě ani památky.

 

 

Pověst

Valdštejnův duch

Po zavraždění Valdštejna začala kolovat Chebem pověst, že se duch Albrechrta vrací do míst kde byl zavražděn halapartnou.

Jednoho dne se sešlo pár měšťanů v hostinci a když probrali aktualní události, stočila se řeč na události minulé a to na neblahou únorovou noc, kdy se městem ozval krvavý výbuch., Zaslech to krčmář, který k nim přistoupil a vmísil se hovoru.

,, A to víte, že vévoda na hradě straší?“ přiložil si prst k ústům na dolklad, že není radno o tom mluvit nahlas a hned dolkádal, že o půlnoci je slyšet hrčet vévodský kočár na nádvoří.

,, Povídačky, konečně do půl noci již mnoho nezbývá, tak poseďme a já se zajdu podívat na hrad a přijdu vám povědít co je na těch řečech pravdy.“ řekl pohrdavě soused Manger. Měšťané souseda varovali, ale on s furianství nebo, že chtěl sousedům dokázat svou statečnost se o půlnoci vypravil na hrad. Kráčel k hradu a když začaly na kostelní věži odbívat hodiny půlnoc, slyšel jak se vrata otvírají a z brány se vyřítil kočár s mrvým vévodou. Vévoda byl sinalí a na hrudi měl velkou krvavou skvrnu. Kočár táhly černí vraníci, kterým svítily oči, z nozder ji šlehaly plameny, kočár doprovázel smuteční průvod. Vedle kočárů kluše 6 jezdců a za kočárem houf zbrojnošů, uprostřed nich jeden zajatec. Jáka hrůza, když Manger poznal sam sebe. Ráno ho našli jeho kumpáni z mokré čtvrti a odnesli ho v bezvědomí domů. Tam se nachvíli probral, aby pověděl co na hradě viděl a hned pak zase upad do mdlob. Pár dní na to zemřel.  

akimoro | 21.06.2015 17:35
PŘIHLÁSIT SE || ZAREGISTROVAT SE (host)
© Miloslav Design 2013-2015
60K