» Galerie » Marie

Galerie uživatele Marie

ŘÍM 2016

V uplynulých dnech jsem absolvovala pouť ke svatým bránám do Říma, u příležitostí jubilejního roku Milosrdenství. Byla to už moje třetí pouť do Věčného města, asi poslední...
Bylo to dost náročné. A tělo chřadne :-(
Popis celé pouti doplním.
Zobrazit Album (20)

Velikonoce 2016

Dostalo se ke mně trefné přáníčko, tak se s vámi podělím...
Jenže nevím, co bych v hospodě dělala, tak asi zůstanu v pelíšku, pokud mi to jen trochu vyjde.
Zobrazit Album (1)

Pouť - AVION a moře

Po prohlídce klášterních prostor a nádvoří Montserratu jsme uctili sochu ČERNÉ MADONY a odjeli k moři, poblíž Barcelony. Tam jsme strávili téměř celý den.
Ještě před nástupem do autobusu, v Ostravě, jsem si vzpomněla, že nemáme ochranný krém. Bylo to kousek od lékárny, tak jsme spolu s vnučkou, která nás byla doprovodit, utíkaly koupit nějaké mazání, abychom se u moře nespálili. Vnučka radila, že třicítka stačí, ale prodavačka doporučovala silnější, když je to k moři. Rozhodla jsem se pro ten silnější.
Krém ovšem manžel odmítnul na pláži použít,že slunce není silné. I když jsem se ho snažila přemluvit, neuposlechl. Tvrdil, že je to zbytečné! Ruce a nohy jsem si tedy namazala, ale záda zůstaly na pospas slunci, takže jsem se stačila opálit i spálit. Manžel o něco víc.
K večeru jsme dojeli do Francie, na ubytování. Spaní nic moc, s těmi spálenými zády. Tak si manžel zbytek krému přidal k suvenýrům... Ráno jsme opět balili a odjížděli dál Francií do Avionu. Místo které v minulosti bylo papežským sídlem.
Chrám byl v rekonstrukci a cena prohlídky paláce byla pro nás dost vysoká. Takže jsme vyslali pouze dva zástupce, ti slíbili, že nám foto pošlou. Až se tak stane, tak to doplním.
Zobrazit Album (9)

Pouť - Montserrat

V úterý v odpoledních hodinách jsme absolvovali opět noční jízdu, napříč Španělskem na Montserrat, kde se nachází benediktinský klášter na stejnojmenné hoře asi 40 km severozápadně od Barcelony. Je to významné poutní místo Katalánska. Podle pověsti, jednu sobotu odpoledne viděli pastýři sestupovat z nebe silné světlo, doprovázené líbeznou melodií. Příští sobotu se zjevení opakovalo. Následující čtyři soboty pastýře doprovázel farář z Olesy de Montserrat, který měl zjevení potvrdit. Když se biskup dověděl o této události, zorganizoval návštěvu místa, během které byla objevena jeskyně, v níž byla nalezena Svatá socha. Biskup hodlal přenést sochu do Manresy, avšak při jejím vytahování z jeskyně socha tak ztěžkla, že s ní nebylo možno pohnout. Biskup tento jev vyložil jako přání Svaté Panny zůstat na tomto místě a nařídil zde vybudovat kapli. Po prohlídce klášterních prostor jsme odjeli k moři, poblíž Barcelony.
Zobrazit Album (8)

Pouť - Ars

Posledním navštíveným poutním místem této naši pouti, byl Ars, působiště sv. kněze Jana Maria Vianeye. Tohoto světce již dlouho uctívám.
Legenda říká, že tělo bylo po jeho smrti uloženo do hrobu a asi po roce bylo cítit, jak z hrobu vychází silná vůně. Proto byla rakev přenesena na boční oltář a jeho neporušené tělo je dones ve skleněné rakví v kostele, ve kterém celý svůj kněžský život působil.
Jen na obličej byla udělala vosková maska.
Zobrazit Album (5)

Pouť - Fatima

Po obědě, který nám naše kuchařinka připravila ještě v Santiagu jsme se vydali na cestu do Fatimy.
K večeru jsme byli na místě. Ubytovali se, osprchovali, povečeřeli a ještě týž večer se zúčastnili veškerého dění, které se protáhlo přes půlnoc. Zajímavé bylo hlavně to, že nikdo necítil únavu. Jako bychom necestovali celou noc…
Fatima je natolik známá, že se nebudu rozepisovat, jen snad tolik, že na mne toto místo zapůsobilo podivuhodným až posvátným klidem. I přesto, že se tam často ozýval zpěv a míjeli jsme davy poutníků, hlavně v sobotu a v neděli. Ale i ve všední dny, jsou zastoupeny snad všechny národy. Promítá se to u večerní modlitby růžence, když bylo slyšet jeden desátek i ve třech různých řečech.Tam bych se snad toužila ještě jednou vrátit.
Ve Fatimě jsme pobyli tři noci, naše kuchařinka si trošku odpočinula, poněvadž stravování bylo v hotelu. Ubytování už nebylo tolik vzdálené, jak tomu bylo v Lurdech a hlavně tam nebyly takové kopce!
Ještě k fotografiím. První foto, to je socha P. M. Fatimské, v jejiž korunce je umístěna kulka, s atentátu na sv. Jana Pavla II. A na patém fotu je kus Berlínské zdi, která sem byla dovezena z Berlína. Na chodníku cca 400 m. dlouhém, který směřuje k chrámu, mnozí kajícníci si vyprošují odpuštění a jdou po kolenech. Není jich málo.
Zobrazit Album (17)

Pouť- Santiago de Compostela

V pátek dopoledne jsme ještě prožili u Lurdské jeskyně a v odpoledních hodinách se vydali na noční jízdu převážně pobřežím Atlantického oceánu do jednoho z největších poutních míst Evropy, Santiaga de Compostela.
Do koupání v Atlantiku se nikomu se nechtělo. Počasí nám stále ještě nepřálo. Tak jsme se jen brouzdali po pobřeží a ulevovali nohám. Ty dostaly nejvíc tou jízdou zabrat. V Santiagu de Compostela jsme nad hrobem sv. Jakuba apoštola slavili mši sv. a po té si prohlédli celý areál včetně zahrad. Na mne toto místo působilo dost ponurně. Z výjimkou zahrad a parku.
Zobrazit Album (15)

Pouť - Lurdy

Do Lurd jsme dojeli, když noc byla ještě mladá... V Lurdech jsme pobyli tři dny. Vzdálenost od hotelu ke skalní jeskyní byla dost velká, cca 2 km. Tu jsem absolvovala min. dvakrát denně. Ti pružnější i čtyřikrát! Samotná jeskyně je v dolině, ale do hotelu jsme se vraceli již notně znaveni a do kopce. Většinou večer, po světelném růžencovém průvodu. Smůla byla v tom, že nám téměř celou dobu pršelo. Ti co už tam byli vícekrát, tvrdili, že to je v Lurdech téměř samozřejmé, že prší. Deštník nestačil, záda byla i s batohem dost promoklá. Byla jsem donucená zakoupit si pláštěnku. Asi na tom něco bude, že tam v jednou kuse prší, poněvadž obchody i obchůdky se suvenýry jsou pláštěnkami dobře zásobeny.
O Lurdech toho moc psát nechci, většina ví, proč se tam hlavně jezdí… Přesto, že jsem pouť chtěla prožít hlavně duchovně, utrousila jsem prosbičku i za zdraví, jak svoje, tak mých drahých, blízkých a těch, co mne o modlitbu žádali. Zážitky byly všechny krásné. Nejkrásnější okamžik v Lurdech však byla koupel v Lurdské vodě. S něčím takovým jsem se setkala poprvé. To se nedá popsat, to se musí prožít… Navštívili jsme mimo jiné taky farní kostel, kde se nachází křtitelnice, v níž sv. Bernadeta byla pokřtěná (prostřední fota) a dům, kde bydlela.
Za zmínku stojí také zvláštní Křížová cesta.
Zobrazit Album (12)

Pouť - Nevers

Klášterní areál a hrob sv. Bernadetty Soubirous.
V odpoledních hodinách jsme dojeli do Nevers. Tam se nachází klášter, kde sv. Bernadeta, která měla zjevení v Lurdech, vstoupila do řádu milosrdných sester. Zde se také ve věku 22 let učila číst a psát. V klášteře se starala o nemocné, pokud jí to dovolovalo vlastní chatrné zdraví. Zemřela ve věku 35 let.
Po prohlídce kláštera, zahrady a modlitbě růžence u rakve sv. Bernadety jsme vyjeli směr Lurdy.
Zobrazit Album (6)

Pouť - Paray-le-Monial

Ráno jsme si zbalili a po snídani se přesunuli do nedalekého poutního místa Paray-le-Monial kde je jsou uložené ostatky sv.Markéty Marie Alacoque. Mší sv. jsme slavili přímo v kapli, kde leží v rakvi její neporušené tělo, stejně jako je tomu u sv. Bernadety a Arského faráře J.M. Vianeye, o níchž budu ještě psát.
Sv. Markéta Marie Alacoque, jejiž svátek si připomínáme 16. října byla vizionářkou Nejsvětěšího srdce Ježíšova.
Zatím co my jsme si prohlíželi okolí a slavili mší sv., naše kuchařka nám připravila oběd. Jak jinak, než dobrý.
Zobrazit Album (7)

Pouť - Einsiedeln

Vyjeli jsme v neděli odpoledne z Ostravy přes Frýdlant, kde nastoupila většina poutníků i kněží, kteří nás na pouti doprovázeli. Jeden manželský pár na nás ještě čekal v Brně.
Pak už jsme si to razili přes Německo do Švýcarska.

V ranních hodinách jsme dojeli do Einsiedelnu, největšího poutního místa Švýcarska s tzv. Černou Madonou. Po ranní toaletě jsme si počkali na snídani, kterou pro nás připravila „naše kuchařka“, která cestovala pro ten účel s námi. Musím podotknout, že nám vařila po celou dobu putování opravdu skvělá jídla. V Einsiedelnu jsme slavili první společnou mši sv. v kapli sv. Maří Magdalény. Prohlédli si basiliku a okolí, utratili první peníze za dobrou švýcarskou čokoládu. Mezitím nám kuchařka připravila oběd. Po obědě jsme se vydali na křížovou cestu. Cesta byla mírně do kopce, ne příliš namáhává, ale po celonočním cestování někomu docházel dech. Odměnou nám ale byl krásný pohled na okolí. Ještě jsme si dali na terase jedné restaurace skvělou kávu a putovali dál…
Zobrazit Album (8)

KARLOVA STUDÁNKA

My máme zač děkovat a to opět Hance, že nás přizvala a umožnila tak prožít fantastický týden. Ještě děkuji Zoje, že nás proháněla po kopcích a lesích.
Jako odměnu za vytrvalost jsem si přivezla kilo a půl svalové hmoty.
Ale přesto jsem natěšená, bylo nám tam moc dobře.
Ti Bohumínští, ti se fakt mají...
Děvčata sem jistě taky vloží svoje fotky. Já toho moc nenafotila, zlobily mne baterky.

Zobrazit Album (8)

Bohumín

Přijala jsem pozvání naší Hanky, abych dala dohromady pěti-členné družstvo a
přijela v sobotu 27. září na jejich
8. SENIORSKÉ ZÁBAVNĚ-SPORTOVNÍ HRY
BOHUMÍN 2014, konané pod záštitou starosty města Bohumína pana Ing. Petra Víchy.
Podařilo se mi dát dohromady družstvo, ale pouze čtyř-členné. Tak nám Hanka zajistila posilu od nich.
Neměly jsme vůbec tušení, co to obnáší, ale splynuly jsme s davem.
Moc se nám tam líbilo, děkujeme tímto ještě jednou Hance, za pozvání a za dárky, které jsme si „vysoutěžily“.
Povím vám, mají se ti senioři v Bohumíně fakt dobře! Můžeme jim závidět. Potřebují už jen jedno. Aby jim zdravíčko sloužilo, ať se mohou co nejdéle radovat ve svém městě, které se den ze dne mění k lepšímu.
Nevím, jestli je to zásluhou Hanky, nebo starosty a senátora ing. Petra Víchy, ale já se domnívám že obou, jejich vzájemné spolupráce.
Když jsme se vracely, celou cestou se bylo o čem povídat.
Ještě jednou Hanko, díky. Dvě Marie, Adéla a Helena.
Zobrazit Album (12)

TULLN

Včera jsem byla na zahrádkářské výstavě v Rakousku, v Tullnu.
Je to údajně největší výstava svého druhu v Evropě. Místy jsem si připadala jako na Floře v Olomouci. Jen rozsahem ji určitě předčila.
Počasí nám ale vůbec nepřálo. Celé dopoledne propršelo. Takže jsem se zdržovali většinou v halách, kterých tam bylo asi deset.
Venku se dalo procházet až po druhé hodině, ale to už nás bolely nohy, takže jsme se alespoň pokochali pohledem s lavičky a ve čtyři už jsme seděli v autobuse připraveni k cestě k domovu.
Ale i tak se nám tam líbilo. Manžel měl proti nachlazení produkt z vlastní zahrady, takže mužská část naší skupinky byla chráněná. Horší to bylo se mnou, já měla sandále a tvrdý alkohol nepiju.
Zobrazit Album (32)

Pouť

Každoročně se na Sv.Hostýně, první neděli po hlavní Mariánské pouti, koná pouť orelská.
Dovolí-li mi to okolnosti a zdraví, pravidelně se této pouti účastním.
Byly doby, kdy jsme putovali z Rajnochovic až k bazilice pěšky. Cca 24 km.
Teď jsem ráda, když zvládnu cestu od vlaku. To je necelých 6 km.
Letos počasí nepřeje, ale i tak se chystám. Vyrážím už dnes dopoledne, přespím tam a zítra se vrátím. Výjimečně mám doprovod.
Možná to doplním, jestli se mi podaří nějakou novou fotku udělat.
Zobrazit Album (16)

Nonnweiler

Nonnweiler – Braunshausen.
Konečně se dostávám k tomu, abych mohla dokončit to, co jsem slíbila.
Když jsem byla v Německu, měla jsem čas vysedávat u počítače, ale nebyl signál…
A taky v tom malém noťasku nebyla čtečka.
Jsem už třetí týden doma, signál je perfektní, "y" nedělá problém, ale já nestíhám.
Byla jsem zavalená meruňkami a okurkami, a taky k mému překvapení, opožděnou oslavou narozenin.
Měla jsem za to, že je to už „promlčené“ ale jak se ukázalo, nebylo.
Čekájí mne ještě tři oslavy kulatin a s tím spojené přípravy nezdravé výživy, ale na to mám ještě víc jak týden čas.
Úroda je zpracována, děti si mne užily, tak se dám do díla, dokud se mi to z hlavy nevypaří.
Jak už jsem něco málo psala, je to místo na severní hranici Saarlandu. Krajina je to nádherná především pro ty, kdo mají rádi kopce. Na nejvyšším kopci v okolí, "PETESRBURGU" (584 m.n.m.) byla kdysi lyžařská sjezdovka, ale protože zima je tady skoupá na sníh, tak sjezdovka nebyla nevyužitá a chátrala…
Rozhodli se tedy ji předělat na vzrušující letní sáňkařská dráhu.
Dráha je1000 metrů dlouhá a místy jede rychlostí až do 42 km / hod. To když se sjíždí dolů. Je to pěkná vyhlídka.
V obci Braunshausen kromně té nádherné krajiny už nic významného není.
Za to kousek osud, v Otzenhausen se nachází významné keltské opevnění, z prvního století p.n.l.
12. července, se přímo v té osadě měl konat koncert, na který jsem byla pozvána, ale už jsem to nestihla…
Snad příště.
Zobrazit Album (11)

VELIKONOCE

V tyto dny se mi víc než kdy jindy vybavují místa, které jsem před dvěma roky navštívila.
Zobrazit Album (12)

Výlet do Bohumína

Dnes jsem si zajela do Bohumína pro vitamíny. Do půlnoci jsem to zpracovávala.
Z celé té hromady nakonec byly dvě plastové krabičky v mrazáku, 4 skleničky zalité olivovým olejem a něco málo ke snídani.
Zobrazit Album (8)

HROZEN

K SVÁTKU

KOBLIHY

Dostala jsem na ochutnání koblihy, nesmažené, ale pečené na papíře v troubě.
Chutnají jako Honzovy buchty. Dobrý a navíc méně kalorické.
Však ochutnejte. Dobrou chuť...
Zobrazit Album (1)

WROCLAW

Přikládám několik fotek ze své návštěvy Wroclawi (Vratislavi), hlavního města Slezska. Počasí nám přálo, i když toto období není až tak vhodné na prohlídku tak nádherného města, jakým bezesporu Wroclaw je. Snad se tam vypravím v jiném ročním období a pokochám se mnohem více. I tak jsem byla nadšená, z toho co jsme si stačily za tu krátkou dobu prohlédnout.
Říká se že Wroclav je Českoněmecké město v Polsku.
Bylo opravdu co obdivovat. Především tu historickou část.
Převažoval tam klid, pořádek a budovy krásně upravené.
Po celém městě se nacházejí podivuhodní skřítkové, nedostalo se mi odpovědi, proč jsou po celém městě takovým zvláštním způsobem rozmístění. Nám se jich podařilo objevit okolo dvaceti.
Zobrazit Album (28)

PF 2014

DRÁŽĎANY

Jak už jsem se zmínila, absolvovala jsem včera jednodenní zájezd do Drážďan, kde probíhal zrovna DRESDNER STOLLENFEST.
Každým rokem se zde tradičně v sobotu před druhou neděli adventní, koná tato slavnost a připravuje rekordní štola, cca čtyř tunová.
Slavnosti Drážďanské vánoční štóly se pořádají již od roku 1994. Slavnostní průvod prochází drážďanským Altstadtem přes náměstí Schlossplatz. Právě na náměstí Schlossplatz se vyzdobená téměř čtyř tunová štóla na povoze taženém koňmi slavnostně odhalí. Po ukončení průvodu je štóla ceremoniálně nakrájena 1,2 metrů dlouhým nožem a bezezbytku rozprodána, ale pouze za tzv. TOLARY, které bylo možno při troše štěstí směnit za 1:5 eur, mezi návštěvníky trhu Striezelmarkt. Já to nestihla, takže nevím, jak chutnala.
Povoz se štolou doprovázelo spousta různých krojovaných skupin a 19 alegorických vozů. Letos poprvé byl kočár s Popelkou a nesl název v češtině. Tato pohádka je v Německu velmi oblíbená, snad proto, že se natáčela, mimo jiné, také na saském zámku Moritzburg, což je nedaleko.
Součástí slavností je i volba patronky slavnosti, tzv. Dresdner Stollenmädchen. Patronka se vybírá z mladých pekařek a cukrářek a reprezentuje Drážďanskou štólu při významných událostech spojených s pečením štoly.
Trošku jsem měla obavy z cesty, ale dopadlo všechno dobře a vrátili jsme se v pořádku domů. Unaveni, trošku nevyspáni, ale plni dojmů z hezkého výletu.
Zobrazit Album (20)

Popisování fotek

SVATÁ ZEMĚ

Přímým přenosem s Jeruzaléma jsme dnes mohli sledovat prostřednictvím televize NOE, zakončení NÁRODNÍ POUTĚ, která byla uspořádána u příležitosti roku VÍRY, vyhlášeném papežem Benediktem XVI a současně vyvrcholením jubilea, 1150 let od příchodu našich věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje k nám.
Nejdojemnější okamžik byl, když před úplným rozchodem všech poutníků zazněla naše hymna.
I když obraz přenosu nebyl moc kvalitní, dokázala jsem se myšlenkami přenést na ta místa, která jsem sama v loňském roce navštívila.
Zahrabala jsem ve fotkách a nějaké vám posílám, ty nejdůležitější místa.
Zobrazit Album (20)

Sluneční hodiny

Ve vedlejší vesnici, kam jsem chodívala čtyři roky do školy, jsou zbudované tyto hodiny. Mně se moc líbí a říkám stále, že bych se ráda vrátila sem do školy, už jenom pro ty hodiny.
Zobrazit Album (1)

RÚŽENCOVÁ POUŤ NA SV. HOSTÝNĚ

V sobotu jsem si trochu odpočinula a v neděli ráno jsem putovala s vnučkou na Růžencovou pouť na Sv. Hostýn. Slíbila jsem jí to a sliby se mají plnit.
Tam pro změnu došla baterie mně, takže snímku mám poskrovnu.
Zobrazit Album (4)

FLORA OLOMOUC (dodatek)

Snad mi Helenka promine, ale dřív mi nevyšlo sem uložit fotky, které ona mým foťákem nafotila, poté co ji zklamala baterie. I tak to byla fuška vybrat ty nejlepší, když jsou všechny hezké. Celkem je jich přes 300.
Po prohlídce výstavy, jsme měli ještě chvilku čas, tak jsme si nadešli ke katedrále sv. Václava, kde jsme mohli vidět nejen druhou nejvyšší věž u nás, ale za zvuku nádherné hudby mohli chvilku relaxovat v interiéru dómu.
Zobrazit Album (20)
PŘIHLÁSIT SE || ZAREGISTROVAT SE (host)
© Miloslav Design 2013-2015
60K